Fotografiranjem se bavim od 1987. godine kad sam dobio svoj prvi fotoaparat.
Během posledních dvaceti let to byl první rozhovor, který jsem šla dělat bez svého věrného pomocníka – fotoaparátu. A šla jsem ho dělat s mistrem, jehož fotografie můžete odnedávna obdivovat na internetových stránkách Foto by Goldy.com. Kdo je vlastně Olda Petržálek-Goldy?
Povídání s ním je zajímavé, plné technických údajů a virtuální čeledi nejrůznějšího druhu. Pokud jsem něco špatně zapsala, promiňte mi to, nestává se často, že na otázku, čím se můj spolubesedník momentálně ve volném čase zabývá nejraději, dostanu odpověď, že „programováním v C#shamp“.
„Narodil jsem se v roce 1972 a měl jsem hezké dětství. Možná jsme toho neměli tolik, jako mají dnešní děti, ale my jsme byli šťastní,“ řekl hned na začátku rozhovoru Olda, který i dnes žije v Končenicích. V osmé třídě základní školy měl zájem studovat nějaký kovoprůmyslový směr v Daruvaru a po škole pracovat v Dalitu. Učitel Holeček však prohlásil: „Ty můžeš víc,“ a doporučil Oldovi elektrotechnickou školu v Hrubečném Poli. Protože ve volném čase stále „mistroval“ na vesnických televizorech, přešel ve třetí třídě na směr RTV mechanik-elektrotechnik v Đurđevci. Pak přišla válka, a po ní Chorvatský Telecom sháněl elektrotechniky IV. stupně. V Daruvaru jich nebylo mnoho a tak Olda přestal být sezónním dělníkem v pivovaru a začal pracovat v oboru. Hned první den v práci slyšel nějaký starší kolega místo jména Olda Goldy a přezdívka už mu zůstala.
Když si Telecom v roce 1996 pořídil první počítače, měl proti ostatním přednost, protože se s operačními systémy DOS a Windows seznámil už v Koprivnici na vojně. První vlastní počítač si koupil v roce 2000, protože mu bylo jasné, že se elektrotechnikou neuživí. Tehdy se staré televizory s „lampami“ přestávaly „nosit na správku“, rovnou se házely do smetí a kupovaly se nové přístroje, elektronické.
„Tak začala moje počítačová éra, a to opravdu zeširoka. V té době jsem se zajímal o všechno, nejen o správku a údržbu počítačů, ale i o audio, foto i video možnosti. Hned jsme s kamarády natáčeli svá CD s muzikou. Já mám hudbu velice rád, a to tolik, že jsem v letech 1994–95 dělal DJ v Ribarské kolibě v Končenicích. Fotografovat jsem začal už v roce 1987; tehdy mi můj první aparát Zenit 11 koupil strýc. On mě seznámil se základy fotografie, ale tehdy se používaly filmy a ty nebyly laciné, takže jsem toho hodně nenafotografoval. A teď, když jsem měl svůj počítač, tak mě hodně zajímalo, jak vyhlíží fotografie ve fotonové verzi,“ vzpomíná Goldy na začátky své domácí informatické dílny.
Ve stejném roce vytvořil svou první webovou stránku Goldy.records.com, pak dělal stránky kamarádům a tím se učil používat různé počítačové programy a nářadí, skriptovací jazyky. „První, kteří mi za tuto práci zaplatili, byli hasiči. Dnes se už nic nedá dělat načerno, dělám to honorárně.“ Jak je dovedný, můžete vidět na internetových stránkách Pospolitosti Maďarů, obce Končenice a Dežanovec, i na té nejnovější – České besedy Končenice cbkoncanica.hr. „Mrzí mě ale, že někteří lidé nechápou, že já nejsem novinář. Pokud některá stránka není aktuální, tak to není moje chyba. Já na ně dávám, co mi pošlou, pokud mi nic nepošlou, tak to na stránkách nemůže být…“
Když v roce 2007 došlo ke změně složení Telecomu, zůstal Goldy bez práce: nové zaměstnání našel ve firmě, která se zabývala elektronickou ochranou objektů. Když zanikla, dostal práci v jedné geodetické kanceláři, protože uměl kreslit v počítačovém programu AutoCAD. Když i ta zanikla, pracoval jako informatik, než přešel roku 2013 do geodetické firmy Metra v Bjelovaru. „Byly to roky, kdy bylo hodně práce kolem legalizace. Co jsem ještě neuměl, tehdy jsem se naučil. Dnes je všechno informatika a elektronika, i v geodézii. Vše děláme GPS přístroji, všechno je digitalizované s odchylkou méně než jeden centimetr.“
Když po práci přijede do Končenic, kde obývá horní patro rodinného domů, čekají na něj rodiče Vlasta a Štěpán, o pár stavení dál babička Emílie, v Končenických vinohradech má sestru Romanu s rodinou. Vlastní rodinu zatím nemá, protože „nenašel tu pravou“, ale možnost neodmítá. Pokud by prý některá z čtenářek měla o něj zájem, ať se přihlásí. Samozřejmě elektronickou poštou…
Všechno, čím se dnes zabývá, profesionálně či jako koníčkem, zvládl Olda sám, protože „dnes se všechno dá najít na internetu“. Proto také chodil do několika kursů angličtiny, dnes ovládá každý nový počítačový program přes takzvané tutoriály, internetové příručky. „Na co se má při fotografování dávat pozor, to jsem se naučil v takzvaných manuálech. Ale protože se stále rád učím něco nového, tak denně sleduji různé stránky nejlepších světových fotografů. Tak nejlépe vidím, jak jsem na tom já sám.“
Éra Oldovy digitální fotografie začala ve své době docela drahým Olympusem C 350, pak měl Sony W7, pak Sony alfa 330, ke kterému si pořídil dodatečné objektivy, stojan, venkovní blesk, všechno, co potřebuje ten, kdo se fotografií nezabývá jen jako koníčkem, ale má vyšší ambice. Časem si to vše pořídil i pro poloprofesionální Nikon D7100, s kterým fotografuje i dnes „všechno, co mu přijde na mysl“. Řadu krásných fotografií přírody má na svědomí další jeho fotoaparát, „malý, ale mocný“ Sony DSC-WX300, s kterým často vyráží na svém horském kole do okolí, k rybníkům, do lesa. „Děda Ivan mě jako kluka tahal s sebou na houby, a záliba pro les mi zůstala. Houby ale vždycky sesbírá už někdo přede mnou,“ říká.
Svou vlastní fotografickou stránku si udělal potom, když Facebook omezil uveřejňování snímků. Nyní má zakoupený iPage (prostor) na jednom z nejlepších serverů ve světě v Americe a tak z jeho stránek můžete stahovat fotografie ve velké kvalitě. Na svou stránku nedává všechny své fotografie, ale jen ty, s kterými je spokojen a které podle potřeb technicky doladil. „Protože už jsem v přírodě vyfotografoval všechno, co mě zajímalo, teď se pustím do portrétů,“ říká Goldy, který se nerad opakuje. Proto jeho éra jako svatebního fotografa trvala „asi jen dvě svatby.“
Není milovník počítačových her, zato je jeho oblíbená hudba – elektronická. A to od šesté třídy, kdy mu teta z Itálie přivezla malé červené kazetové rádio Toshiba a na tehdejším Rádio Záhřebu poprvé slyšel Depeche Mode. „A to bylo to,“ zavzpomínal na konci setkání Olda, končenický mistr na počítače.
V. Daňková/foto by Goldy
FOTO STRIKAN – V týdnu, kdy tento rozhovor vznikl, zažil Olda smutné chvíle: zemřel Zdenko Křivský, jeho strýc, „foto Strikan“, jak mu říkal, který ho zasvětil do tajů fotografie. „Chtěl být fotografem, podle vlastního přání se chodil učit do Daruvaru k fotografovi Bjelajcovi, ale doba byla tenkrát jiná. Stal se zemědělcem, ale na přelomu šedesátých a sedmdesátých let chodil po vesnici fotografovat narozeniny, svatby, pohřby, kdo si co objednal. Jednou mi přinesl několik krabic starých negativů z těch dob a mně trvalo dva a půl roku, než jsem je všechny naskenoval, vyčistil, převedl do sépie. Teď jsou k prohlédnutí na už podruhé redesignované internetové stránce Foto Strikan,“ zavzpomínal Olda.
http://www.jednota.hr/index.php/cz/jednota-clanci/item/4681-kdo-se-skryva-za-nazvem-foto-by-goldy